Einherjar - skupina historického šermu | Vikinské zbraně - Kopí

tisk  ] einherjar.nipax.cz    [ články | Kopí ]
 
 ] home [  ] o nás [  ] akce [  ] řemesla [  ] články [  ] galerie [  ] odkazy [  ] kontakt [ 
 ] Původ slova Viking [  ] Objevení ameriky [  ] Living history [  ] Einherjar [  ] Beda Ctihodný [  ] Vikingové [  ] Kopí [  ] Data [  ] Wiki [ 
 

Zbraně Vikingů

Zbraně užívané Vikingy byly typově velice podobné jakýmkoli jiným zbraním užívaným v Evropě v 9.-11.stol. Ačkoli je tato tématika opředena řadou "legend" je značně nepravděpodobné, že by se právě vikingská výzbroj nějakým výrazným způsobem lišila ať již kvalitou nebo četností. Setkáváme se sice se skutečností, že se některé konkrétní zbraně spojovaly právě s Vikingy, jako tomu bylo u dlouhých oburučních seker, užívaných například Varjažskou gardou ve službách Bizantských císařů či dano-anglosaských Huskarlů, ale jako důkaz o převaze zbrojních technologií to jistě nemůžeme brát v potaz.

Zbraně dostupné vikingskému bojovníkovi se patrně výrazně lišily v závislosti na společenském postavení a historické situaci v jaké se daný jedinec nacházel. Obecně platilo, že pouze movitější bojovníci disponovali nákladnou výzbrojí a výstrojí. Pakliže vedle sebe bojoval privilegovaný královský družiník a prostý svobodný rolník jejich vybavení by bylo pravděpodobně dimetrálně odlišné.

Kopí

Nikdy se nevydávej do polí bez svého kopí.
Muž nikdy neví, kdy jej bude třeba!

                     [HALVAMEL]

Kopí bylo jednou z nejrožšírenejších vikingských zbraní. K tomuto přednímu postavení jej předurčovala celá řada aspektů. Předně kopí nebylo technologicky príliš náročné na výrobu ani na materiál. Kovová část mohla u méně nákldných typů být poměrně skromná a dřevěné ratište si každý opatřil snadno. Kromě toho se užívalo především k lovu a bylo tedy užitečné i mimo samotný boj. Další velkou výhodou této zbraně se stávla možnost zasáhnout protivníka na větší vzdálenost ať už sekem, bodem či vrhem, aniž by se sám útočník musel hned vystavit účinnému protiútoku. Kromě těchto rize praktických výhod mělo kopí v starogermánské kultuře velkou tradici jako symbol svobodného muže či bojvníka, takže dodávalo svému nositeli punc určitého společenského postavení.

Vikingská kopí můžeme rozdělit do dvou základních typu na lehkci a kratší oštepy užívané přednostně k vrhání a delší a težší kopí konstruované prioritně pro boj zblízka. Ačkoli se všechny typy daly jistě využít ruznými způsoby, parametry daného kusu vždy lépe sloužili tomu či onomu způsobu užití. Přestože se z dochovaných nálezů nedají s jistotou vyčíst veškerá fakta o konstrukci těchto zbraní můžeme usoudit, že se rozměry dlouhého kopí pohybovaly mezi 250-300cm délky, přičemž vrhací oštepy byly kratší a dosahovaly délky kolem 150cm. Ratiště bývalo nejčastěji jasanové a asi 2.5cm tlusté. Hrotů kopí se užívala celá škála a jejich délka dosahovala obvykle 20- 60cm, přičemž bylo ratiště připevněno k hrotu vsazením do tulaje.

Kvalitou i typem provedení se ruzné exempláře této zbraně mohly notně lišit. Byly vyrobeny velice drahé a zdobené kusy jejichž čepele se někdy vyráběly speciální metodou, aby dosáhly vetší odolnosti, ale také velmi prosté hlavice, jež mohl vlastnit i prostý ozbrojenec. Rozdílné tvary hrotů nás vedou k úvahám, za jakým účelem byly vyvinuty a jestli měly umožnit majiteli provedení nějakých zvláštních úderů či bojových manévrů. Zvláště pozoruhodným prvkem některých hlavic jsou boční zarážky, jež měly patrně znemožnit zvířeti či protivníkovi se po úspěšném zásahu přiblížit ke kopiníkovi. Je také možné, že tento prvek měl zabránit příliš hlubokému průniku kopí do těla oběti, aby se dalo opět vytáhnout a použít. Při experimentech s využitím těchto "okřídlených" kopí se též ukázalo, že se dají boční zarážky užít i k blokování cizích zbraní nebo vychylování štítu.

vikinská kopíKopí se pravděpodobně drželo v boji podélně s rukou a užívalo se k vodorovným bodům a blokacím soupeřových zbraní nebo se drželo nad hlavou, tak že ratiště svíralo s rukou pravý úhel. Z této pozice se dalo bodat na hlavu a ramena protivníka a bez přehmatu zbraň vrhnout. Pokud se neužívalo kopí současně se štítem, mohlo být výhodnější zaujmout pozici ve vzdálenější řadě od protivníka či alespoň využít pasivní ochranu štítu zavěšeného na řemeni a bojovat obouruč.

Z pramenů narativní povahy se dozvídáme o tom, že ať vržená či jinak užitá zbraň tohoto typu mohla způsobit protivníkovi vážná zranění nebo jej na místě usmrtit. Zpráva o "oštěpovém" souboji skupiny Vikingů s anglosaským eldormanem Birhtnothem a jeho družiníky v bitvě u Maldonu r. 991 nám dokonce umožňuje si představit počátek pozemního střetu ozbrojených formací, jako jakousi přestřelku vrhacích oštepů s podporou dlouhých kopí, ve které došlo k prvním opravdovým ztrátám a to dokonce i mezi dobře obrněnými válečníky. Navíc jednou vržený oštěp se dal mnohdy opět vytáhnout a použít znovu, takže byla zbraň vyřazena, až pokud došlo ke zlomení ratiště nebo definitivnímu uvíznutí hrotu v oběti či štítu.


Created by CSC s.r.o. | hosted by nipax.cz zpět | nahoru | tisk | kontakt ] Nipax.cz [